Největší konference o jídle a zemědělství v EU očima člena Asociace

Jaké to je mluvit na jedné z největších akcí v Bruselu před ministry, zástupci největších institucí a lídry, kteří mají v rukou budoucnost jídla a zemědělství? A co si z takové zkušenosti můžeme odnést?

V prosinci jsem měl příležitost zúčastnit se konference EU Agri Food Days v Bruselu, která se konala přímo v budově Evropské komise. Na akci jsem byl pozván jako zástupce „mladé“ generace zemědělců pod záštitou organizace IFOAM, společně s dalšími mladými farmáři z celé EU. Hlavním tématem byla organika a budoucnost zemědělství.

Už při příchodu mě ohromila velikost a organizace celé akce. Vše bylo naplánováno na minuty, a ačkoliv jsem zpočátku neměl úplně jasnou představu, do čeho jdu, nakonec to byla nezapomenutelná zkušenost. Myslel jsem, že se konference bude zaměřovat čistě na podporu organického zemědělství – to jsem ale rychle pochopil, že tomu tak není. Jsem Vojta Válka z rodinného organického Vinařství Válka a moje loajalita bude vždy patřit organickému, respektive BIO pěstování. Tato akce však byla o širších tématech – o jídle, zemědělství a potravinářství nejen v EU, ale i celosvětově.

Střet zájmů a dvě odlišné filozofie

Na konferenci bylo patrné, že zde existuje obrovský střet zájmů. Zástupci velkých lobbistických organizací, které hájí konvenční zemědělství, měli zásadně jiný přístup než ti, kdo podporují organické metody. Zdálo se, že tyto dva světy – konvenční a organický – jen stěží najdou společnou řeč. Ano, podnikat v zemědělství je čím dál náročnější, ale není přece možné, aby naším jediným cílem bylo jen „nakrmit masy“ za co nejnižší cenu, bez ohledu na další důsledky.

Velké farmářské společnosti argumentovaly, že budou organické, až dostanou k dispozici alternativy postřiků a hnojiv, které budou 100% stejně účinné jako ty konvenční. Jinými slovy – pokud nebudou muset snižovat výnosy. To je však z mého pohledu nerealistické. Otázka, kterou bych položil, zní: „Potřebujete tak vysoké výnosy?“ Odpověď by zřejmě byla ano, protože bez nich se ekonomicky neobejdou. Na to bych měl milion dalších odpovědí a otázek, které by mohly změnit úhel pohledu.

Jedna taková zajímavost, očividné téma, kterému se organizátoři chtěli vyhnout, byla dohoda Mercosur. Přestože jsme měli možnost pokládat otázky přes aplikaci sli.do, dotazy na toto téma byly ignorovány, i když se často dostaly mezi nejvíce hlasované.

Komu na přírodě skutečně záleží?

Je smutné, že velkým firmám jde často především o krátkodobý zisk, zatímco zájem o přírodu je na bodu mrazu. Na druhé straně i spotřebitelé hrají klíčovou roli. Pokud nám, jako spotřebitelům, nezáleží na tom, odkud jídlo pochází a jak bylo vyrobeno, zemědělství se nezmění. Chápu však, že pro lidi, kteří řeší, zda se vůbec nají, je cena potravin jediným rozhodujícím faktorem.

Supermarkety navíc často nejsou ochotné pracovat s lokálností surovin. Místo toho, aby spotřebitelům jasně řekly, že některé ovoce či zelenina nejsou sezónní, je raději dovezou z druhé strany světa. Tato realita pak znemožňuje jakoukoliv změnu směrem k udržitelnosti.

Specifická situace České republiky

Česká republika je v EU v jedinečné situaci. Průměrná velikost farmy v EU je 17 hektarů, zatímco u nás je to přibližně 130 hektarů – dědictví minulého režimu. Jako mladý zemědělec nevidím příliš mnoho snah o změnu tohoto stavu. Je jasné, že se nejedná o jednoduchý problém, ale neměli bychom podporovat jeho další prohlubování.

Závěrem

Moje hlavní sdělení na konferenci bylo jednoduché: Zemědělci by se měli snažit o větší přidanou hodnotu. Neprodávat obilí jako komoditu, ale například chleba ve vlastní síti pekáren nebo ještě lépe – chleba namazaný máslem ve vlastní restauraci. Klíčová myšlenka, kterou jsem chtěl předat, je ale tato: Příroda se bez nás obejde velmi snadno, my bez ní ale ne.

Vojtěch Válka, ASZ Břeclav

Aktuálně z ASZ

          zpět...