Agrární zahraniční obchod stagnuje. Co je potřeba změnit?

Aktuálně z ASZ

Stavy hospodářských zvířat v Česku značí strukturální problém. Odvětví živočišné produkce ve střednědobém výhledu nenaplňuje představy o výrazném zvýšení míry potravinové soběstačnosti. Rodinné formy hospodaření mohou tuto situaci zlepšit, neboť dodávají potřebnou míru strukturální rovnováhy, jak je tomu i ve většině vyspělých členských zemí Unie.

Nabízí se zásadní otázka: kdo nese odpovědnost za to, že celá strategie zemědělského sektoru se po desetiletí opírá o rostlinné komodity? Jmenovitě se jedná o obiloviny a řepku se zhruba 70 % zastoupením na celkových osevních plochách. Především manažeři velkých a největších podniků dokázali využít příležitostí, které se jim naskytly vstupem ČR do EU, tedy do bezcelního režimu. Bylo zřejmé, že velikostní struktury postkomunistického Česka zvýhodňují rostlinné komodity. Postupně se ale potvrdilo, že jednostranná orientace na vybrané komodity může vést k řadě neočekávaných důsledků.

V českých podmínkách jde o dlouhodobě rostoucí dovozy vepřového masa a zčásti i drůbeže. Potvrzuje se neuspokojivá odvětvová diverzifikace čili jednostranná orientace českého zemědělství na vybraná základní rostlinná odvětví. Tato situace se ještě prohloubila vstupem do EU. Dominantní postavení několika vybraných vysoce výkonných komodit jako rozhodujících nositelů podnikového zisku mělo za následek, že v rámci celkové produkce se postupně snižoval podíl základních živočišných komodit.[1].

Stavy hospodářských zvířat v Česku signalizují zásadní strukturální problém. Obecně prezentovaný cíl, tedy dospět k vyšší míře potravinové soběstačnosti v produkci vepřového masa, neodpovídá reálným možnostem tuzemského agrárního sektoru. Základní strategický cíl – zvýšení míry potravinové soběstačnosti ze stávajících 50 % u vepřového a 70 % u drůbežího masa – nepředpokládá nic jiného, než podstatně zvýšit souhrnnou rentabilitu a dospět do situace, kdy tuzemští chovatelé dokáží dané komodity nabídnout za ceny obvyklé ve vyspělých členských zemích.

----------------------

[1] Z oficiální databáze FADN za rok 2022 zachycující stavy hospodářských zvířat celkem v přepočtu na 100 ha z.p., resp. stavy jednotlivých nosných druhů hosp. zvířat za vybrané členské země si lze udělat jednoznačnou představu, do jaké míry se odlišují základní strukturální ukazatele čs. agrárního sektoru ve srovnání s vybranými členskými zeměmi, zejména sousedními zeměmi, resp. se zhruba stejnými půdně klimatickými podmínkami.

Na základě stávající odvětvové struktury českého zemědělství je zřejmé, že odvětví živočišné produkce ve střednědobém výhledu nenaplňuje představy ve smyslu výrazného zvýšení míry potravinové soběstačnosti zejména v chovu prasat. Zřejmě nezbude nic jiného než se v rámci daného odvětví vrátit do rodinné formy hospodaření generující potřebnou míru strukturální rovnováhy, jak je tomu ve většině vyspělých členských zemí Unie.

Rodinné farmy jako jedno z řešení

Toto důležité strategické východisko zůstává v platnosti dodnes a nachází oporu v historických souvislostech garantujících úzkou vazbu farmářů k půdě. Tato hospodářství umějí udržet svůj podnik na takové úrovni, aby byly pokryty základní dávky organické hmoty do půdy a mohly plnit ostatní důležité funkce retenční, protipovodňové, krajinotvorné a mnohé další. Často se ale objevuje argument, že pro zemědělský sektor mají ekonomicky smysl především velcí zemědělští producenti. Vliv PFO (podnikající fyzické osoby) na zvýšení míry potravinové soběstačnosti prý je a bude poměrně slabý. Dále se uvádí, že menší zemědělci se za stále silnější konkurence nemohou na agrárním trhu udržet.

To zřetelně neodpovídá současným trendům, protože právě v regionálních lokalitách nalézá živočišná produkce, ale nejen ta, větší uplatnění. V současné době je míra potravinové soběstačnosti ve vepřovém mase méně než 50 %, přičemž na zmíněných lokalitách doposud nenalézá živočišná produkce větší uplatnění, přestože v sousedních hospodářsky vyspělých zemích je tomu naopak.

Jednoduchá bilanční tabulka zachycuje údaje jen za několik, nicméně důležitých komodit, a také to, do jaké míry je české zemědělství závislé na mezinárodní výměně zboží. Časové vymezení bylo zvoleno tak, aby zachytilo jak údaje za pětileté období 2018 až 2022, ale také odděleně údaje za rok 2022 a především aktuální data za rok 2023 (období koronaviru a války na Ukrajině). Uvedená tabulka zachycuje některé z nosných komodit českého AZO (agrární zahraniční obchod) jak s kladnou, tak i zápornou obchodní bilancí v milionech korun, resp. v tunách. Co nelze pominout je to, že v rámci stručné analýzy jednotlivých položek formou meziročních indexů nelze vyloučit zejména za potraviny a potravinářské suroviny velké výkyvy v datech.

Data k jednotlivým rostlinným komoditám jsou uvedena v pořadí podle celního sazebníku a údaje za komodity „Maso“ závěrem k tabulce. Aktuálně vyjádřeno za vybrané rostlinné položky s kladnou obchodní bilancí se meziročně za období 2022 až 2023 u pšenice jedná o zhruba 10 % pokles aktivního salda, zatímco vyjádřeno v tunách došlo k 13 % růstu salda. Obdobně u ječmene meziročně za dané období došlo ke snížení kladného salda zhruba o 14 % a k růstu kladného salda vyjádřeno v tunách o 16 % (konkrétní údaje k dalším rostlinným komoditám viz tabulka).

První část tabulky potvrzuje, že základní struktura českého zemědělství, jejímiž nositeli jsou především velké a největší podniky obvykle holdingového typu, se dlouhodobě opírá o komodity rostlinného původu, především obiloviny a řepku. Takto nastavená strategie velmi rychle zkolabovala proto, že došlo k omezování odbytu na unijním trhu. Prakticky to tedy znamená, že klesající vývozní ceny byly substituovány zvýšenými vývozy v tunách, tj. na účet pěstitelů obilovin. Přitom výchozí národohospodářský princip uplatňovaný především v hospodářsky nejvyspělejších zemích spočívá ve vyvážení takových komodit, které mají co nejvyšší přidanou hodnotou.

Potřeba strukturální změny

Aktuálně je zřejmé, že českému zemědělství nezbývá nic jiného než zásadně změnit strukturu výroby s cílem posílit především chov monogastrů. České zemědělství však stojí ještě před většími problémy souvisejícími se ztrátou ziskovosti všech rozhodujících odvětví živočišné produkce – vyjádřeno v záporné obchodní bilanci v milionech korun, resp. v tunách (viz poslední čtyři řádky uvedené tabulky). S ohledem na hovězí, vepřové či drůbeží maso české zemědělství charakterizuje narůstající záporné saldo, ať již v hodnotovém nebo naturálním vyjádření. Konkrétně za pětiletí 2018 až 2022 ve vyjádření za všechny tři komoditní agregace záporné obchodní saldo dospělo k částce přibližně - 26 600 milionů korun a v naturálním vyjádření k - 363 tisíce tun! Aktuálně v meziročním vyjádření indexem za roky 2022 a 2023 narůstalo záporné obchodní saldo v rámci všech tří komoditních agregací u hovězího masa o 5 %, vepřového masa přibližně o 30 % a u drůbežího masa včetně drobů zhruba o 37 %!

O ekonomické výkonnosti agrárního sektoru vypovídá také ukazatel celkové bilance AZO vycházející z harmonizovaného celního sazebníku 01-24. Ze státního rozpočtu v průměru za pětileté období 2019 až 2023 bylo vyplaceno 46 492 milionů korun/rok ve prospěch agrárního sektoru. Aktuálně v roce 2023 dospělo záporné obchodní saldo za maso celkem k částce -30 889 milionů korun, resp. cca -377 tisíc tun. Je zcela zřejmé, že pokud mají být tyto disproporce zemědělci postupně vyrovnány, stojí před velmi náročnými úkoly.

V daných souvislostech stojí za úvahu, zda by se na řešení daného problému neměly podílet podnikající fyzické osoby s vědomím, že rodinné farmy ve vyspělých zemích dokáží vepřové maso nabídnout bez podpor a v konkurenčně schopných parametrech. Daný návrh se pochopitelně váže na problém získat investiční prostředky na realizaci tohoto návrhu, kde by malým a středně velkým rodinným farmám v rámci PRV bylo nabídnuto bodové zvýšení žádosti o dotace a byly by vytvořeny přijatelné podmínky k urychlené realizaci této iniciativy.

Hlavní kancelář ASZ ČR ve spolupráci s odbornými poradci

          zpět...