Projev prezidenta AK ČR pro delegáty 32. sněmu AK ČR, 25. 5. 2023, Olomouc
Vážený pane předsedo Senátu, vážený pane
náměstku, vážený pane hejtmane, vážení vzácní hosté, vážené dámy, vážení
pánové,
po více než roce (naposledy jsme se sešli na
začátku měsíce dubna roku 2022 v Brně) tu máme Sněm Agrární komory České
republiky, po necelých třech letech zde máme Sněm volební. Na začátek svého
vystoupení si dovolím menší ohlédnutí za uplynulými třemi lety, větší část
svého proslovu pak věnuji situaci současné, ukrajinským bezcelním dovozům,
souhrnnému zemědělskému účtu a aktuálně diskutovanému konsolidačnímu balíčku.
Jak se na volební Sněm sluší a patří, chtěl bych také hovořit o výhledu pro
další funkční období a tomu co je třeba dále obhajovat a za co je třeba dále
bojovat, pokud dnes dostanu Vaši důvěru.
Před třemi lety jsem hovořil o tom, že chci
navázat na své předchůdce, na otce zakladatele Agrární komory Jiřího Netíka,
sedláka tělem i duší, kterého si osobně velmi vážím. Tomu jsem dostál
intenzivní komunikací s ostatními nevládními organizacemi, včetně Asociace
soukromého zemědělství, k čemuž mě vede nejen selský původ a selský rozum, ale
skutečnost, že produkční zemědělci mají mnohdy stejné problémy, jejichž řešení
je třeba hledat společně, nikoliv v protikladu. Samozřejmě spolu nemusíme
souhlasit, a děje se tak často, ale nakonec vždy platí známé rčení o
Svatoplukových prutech, když se táhne za jeden provaz, nebo naopak „když se dva
perou, třetí se směje“, když se o daný provaz přetahujeme. Společným tématem
pro všechny zemědělce by měla být administrativní zátěž, která je pro některé
zemědělce demotivační, pro některé, zejména menší zemědělce přímo likvidační.
Stačí se jen podívat na stovky až tisíce stránek, který by měl žadatel před
podáním Jednotné žádosti a znát a přečíst a ptám se, kde je hranice? Statistika
příjmu jednotné žádosti v letošním roce ukázala pokles žadatelů, vzhledem k
složitosti dotačního systému se tomu vůbec nedivím.
Jako jeden z hlavních cílů svého mandátu jsem si vytýčil obhajobu, propagaci a
zlepšování prestiže zemědělství. V každém roce mého působení se podařilo
mediální dosah Agrární komory České republiky oproti předchozímu roku
zdvojnásobit, v čemž bych chtěl nadále pokračovat. Pro média jsme se etablovali
jako spolehlivý partner, který se dokáže vyjádřit odborně, korektně a pro
diváka či čtenáře pochopitelně. Pravidelně a častěji než dříve, jsme v
tištěných médiích, internetových publikacích, rozhlase, v televizi, ale také na
sociálních sítích. Více než 42 tisíc lidí sleduje Agrární komoru na Facebooku,
přičemž některé posty týkající se cen potravin nebo chování obchodních řetězců
dosahují počtu shlédnutí v řádu vyšších statisíců, někdy překračující i jeden
milion. Tady se opět vrátím k mému proslovu před třemi lety, kdy jsem hovořil o
tom, že mi v tomto určitou inspirací byl čestný prezident Honza Veleba, který
nikdy neodmítl rozhovor, a který svého času udělal z Agrární komory v mediálním
prostoru „pojem“. Doba se změnila, prostředky jsou jiné, ale základní poselství
zůstává stejné. Česká republika by měla zemědělství chápat jako strategický
sektor, jako součást národní suverenity a měla by si vážit dobrých zemědělců,
ať hospodaří na 15, 150 nebo 1500 hektarech, a to v jakékoliv době, ať už na
Těšnově sedí kdokoliv.
A jsme u dalšího historického ohlédnutí. Rok 2022 byl mimořádně náročný, nebylo
jednoduché najít komunikační linku s novou vládou, s premiérem, s ministry, s
předsedy poltických stran, s novými poslanci. V okamžiku, kdy do zásadního
rozhodnutí, tedy přepracování Strategického plánu zbývalo jen několik dní bez
možnosti sejít se a projednat takto závažný krok s těmi, kdo tento krok měli
učinit, jsem Vás požádal o pomoc. V lednu 2022 jsme uspořádali jednu z největších
čistě zemědělských protestních akcí v novodobých dějinách České republiky. Jak
jsem řekl před třemi lety, možná se budeme muset vrátit k protestním akcím jako
v dobách prezidentování Václava Hlaváčka. A stalo se, a stalo se tak
opakovaně.
Představitelé vlády nám po lednovém protestu „jehož podtitulem bylo „jednejte s
námi“ sdělili, že nechtějí jednat pod hrozbou nátlakových akcí. V době, kdy
protestní akce neprobíhaly, nicméně chyběla vůle pro kompromisní řešení nebo
jednání troskotala na nepochopení.
Příkladem kompromisního řešení může být příslib nesnižování národních podpor
pro pracovně a energeticky náročná odvětví a sleva na sociálním pojištění pro
speciální rostlinnou a živočišnou výrobu. Obojí bohužel zůstalo ve fázi slibu,
který, jak řekl nedávno v souvislosti s konsolidačním balíčkem ten, kdo onen
slib, vyslovil, bylo „nutné překročit“.
Příkladem nepochopení může být loňská schůzka s panem premiérem, na které jsem
upozorňoval na možné důsledky chystaných změn. Informovali jsme především o
neutěšené situaci pěstitelů ovoce a zeleniny, ale také v chovu prasat, drůbeže.
Pan premiér mi tehdy řekl, že nám nevěří, a že zbytečně malujeme čerta na zeď.
Statistika nám nicméně dala za pravdu. Jen v letošním roce zmizí z
krajiny 10 % ovocných sadů, tedy miliony ovocných stromů a 5 % ploch se
zeleninou. Obojí je zcela v rozporu s programovým prohlášením vlády o pestré
krajině a potravinové bezpečnosti.
To platí i pro živočišnou výrobu. V situaci, kdy se do ČR dováží téměř 2/3
domácí spotřeby vepřového masa, se za rok 2022 podle dat ČSÚ počet prasat
snížil o 11 %, stavy prasnic dokonce o 12 %. Programové prohlášení vlády se
záměrně vyhýbá slovu soběstačnost a nahrazuje ho slovem bezpečnost. Potravinová
bezpečnost ale nezahrnuje nejen dostupnost (z domácích či jiných zdrojů), ale
také bezpečnost potravin. Vepřové maso tak nyní ještě více dovážíme ze
sousedního Polska, které samo přiznává problémy s kontrolním systémem, a ze
Španělska, které má mnohem vyšší spotřebu léčiv v chovech prasat než Česká republika.
To všechno za vyšší ceny než v minulosti. Tím se ještě více propadá saldo
agrárního zahraničního obchodu. To není jen negativní statistika, ale
promarněné příležitosti a příjmy pro podnikatele, jejich zaměstnance, příjmy
pro státní rozpočet a samozřejmě mnohé další nefinanční benefity jako je
lokálnost, kvalita a nezávislost na dovozech.
Stavy drůbeže se v roce 2022 snížily o 8 %, k
čemuž přispěly vyšší náklady a nemožnost tyto náklady promítnout do výkupních
cen a svým dílem také ptačí chřipka. Z tohoto důvodu je nepochopitelné, že se v
letošním roce bavíme o potenciální redukci dotačního titulu 8F na ozdravení
chovů. To samé koneckonců platí pro chovy prasat v době, kdy sem (naštěstí
zatím jen do populace prasete divokého) pronikl africký mor prasat.
Klesající stavy monogastrů nejen u nás, ale v celé Evropě staví do absurdna
skutečnost, že Česká republika, v produkci obilovin soběstačná z více než 150 %
a tudíž závislá na vývozu, má potřebu obiloviny dovážet z Ukrajiny. Těžko se v
době příjmu jednotné žádosti zemědělcům vysvětluje, proč mají povinně nechávat
půdu ladem, proč jsou zákazy či pobídkami tlačeni do ekologie, když se zdá, že
politickou objednávkou není kvalitní a bezpečná kontrolovaná domácí produkce,
ale jakákoliv levná produkce bez ohledu na to, za jakých podmínek vznikala.
Dovoz do České republiky sice nemusel být původním záměrem bezcelní dohody s
Ukrajinou, nicméně je důsledkem selhání tzv. koridorů solidarity, které měly
zajistit export ukrajinské zemědělské produkce přes území států EU do třetích
zemí, tedy k tradičním odběratelům ukrajinské pšenice a dalších komodit.
Výsledkem je situace, na které neprofitují ukrajinští zemědělci, a která
ohrožuje existenci zemědělců ve střední a východní Evropě.
Co s tím? Na úterním jednání s Komisařem pro zemědělství a venkov Januszem
Wojciechowskim, kterému předcházel protest zemědělců Česka, Slovenska, Polska,
Maďarska, Rumunska, Bulharska, Chorvatska a Litvy jsem vznesl tyto tři
požadavky. Česká republika by měla patřit do skupiny zemí, které mohou omezit
dovoz vybraných komodit s podmínkou umožnění jejich tranzitu, kompenzace nejsou
řešením, zvláště, pokud pocházejí z rozpočtu Společné zemědělské politiky a za
třetí ukrajinským zemědělcům je třeba pomoci skutečně efektivním způsobem, to je
přímou finanční podporou na exportní subvence nebo snížení produkce v případě,
že nebude možné zboží vyvézt. Možná někomu přijde podpora na snížení produkce
skandální, když se ještě před rokem mluvilo o hladomoru. Svět nicméně
letos očekává rekordní úrodu a podle všeho jsou tradiční odběratelé ukrajinské
produkce saturováni, mnohdy i ruskou pšenicí. Jako člověk, který stále
evropskému projektu věří, považuji za fatální selhání skutečnost, že v Evropě
máme plné sklady kvalitní, bezpečné a s ohledem na životní prostředí
vyprodukované pšenice, která je teď téměř bezcenná, zatímco Rusko si dodávkami
vlastní produkce zavazuje potenciální spojence. Pokud nechceme podpořit Rusko
dále, možná bychom měli uvažovat o tom, že budeme ukrajinskou produkci, jíž se
nevyplatí kvůli vysokým nákladům na přepravu vyvézt, využívat energeticky na
produkci bioplynu či bioetanolu jako náhradu fosilních paliv z Ruska. Téma
ukrajinských dovozů uzavřu už jen krátkou glosou a posledním ohlédnutím do
minulosti. Je paradoxní, že minulý rok jsme se tolik obávali nedostatku
potravin, až jich nyní máme nadbytek.
Dost možná stejnou logikou se nakonec bude řídit i tak zvaný zisk, tedy
statistika Souhrnného zemědělského účtu zemědělství za roky 2022 a roky 2023.
Krátce k statistice jako takové. Ta není ziskem, je bilancí, tedy přesným
součtem nepřesných čísel, na kterém se v zemědělství podílí téměř 30 tisíc
subjektů. U fyzických osob tak jde o důchod z podnikatelské činnosti, ze
kterého daný podnikatel a často jeho rodina žije. Je 900 tisíc korun na rok
příliš? A to byl loňský rok byl výjimečný. Ceny komodit, které loňský rok
krátkodobě narostly, rostly z nízkého základu. U některých položek se neměnily
téměř 30 let. Cena mléka byla v roce 2021 stejná jako v roce 2009. Cena drůbeže
dokonce stejná jako v roce 1989. Cena obilovin neodpovídala ani běžné inflaci
od roku 1989. Zisk navíc tvořila převážně rostlinná výroba, a nikoliv obory s
nízkou soběstačností, které jsou a budou nadále v problémech. Právě rostlinná
výroba je letos kvůli levným dovozům v ohrožení.
Tím se vracím k původní premise. Tak moc se letos bude hovořit o rekordním
zisku roku 2022, až v roce letošním přijde stagnace nebo možná ztráta.
Počítejte se mnou. Ještě nefinální odhad ČSÚ hovoří o bilanci, nikoliv zisku 28
miliard korun, v letošním roce může komoditní matematika touto statistikou
řádně zamíchat. Obiloviny se v loňském roce obchodovaly za průměrnou cenu na
úrovni 6-7 tisíc tunu, nehovořím o excesech, na které se soustředila média a
jeden česko-ukrajinský podnikatel, ale o reálné ceně a skutečnosti, že na jaře
měl obilí na skladech málokdo. Letos vše nasvědčuje tomu, že to bude
možná o 2-3 tisíce méně. Roční produkce v ČR odpovídá 8 milionům tun, krát
2500, to je propad tržeb 20 miliard jen v případě obilovin, řepka se prodávala
za cenu kolem 16 tisíc za tunu, opět nehovořím o excesech, letošní cena bude
blíže 10, možná 9 tisícům za tunu. Při celkové sklizni kolem 1,2 mil. tun
můžeme odečíst dalších 8 miliard korun. Rapidně se propadá také cena mléka, při
roční produkci 3 miliard litrů bude sníží o korunu nižší přepočtená roční cena
mléka bilanci souhrnného zemědělského účtu o další 3 miliardy. A jsme na nule.
Odečtěme ještě plánovaný škrt až 3 miliardy korun dotací a na druhou stranu
rovnice přidejme vyšší mezispotřebu pro realizaci letošní produkce, tedy vyšší
náklady na hnojiva a pohonné hmoty z podzimu minulého roku. Skutečnost nakonec
nemusí být tak pesimistická, nicméně nedivil bych se, kdyby ti samí, kteří nyní
vidí ve větším zisku sektoru důvod k vyššímu zdanění, byli nakonec překvapeni.
Nyní dostávám k poslednímu bodu „aktuálních témat“, tedy konsolidačnímu
balíčku. Hodně se o něm hovoří, ale málo o něm víme. To platí i po jednání
Tripartity. Od pana ministra Stanjury jsme se dozvěděli, že na číslech si
trvají, jsou ale ochotni se bavit o konkrétních položkách výdajů. Ať počítáme,
jak počítáme, 10,2 miliard korun ročně v národních dotacích při nejvyšší
alokaci na úrovni 5 miliard se dopočítat nemůžeme. Možná se dozvíme více v
odpoledním projevu pana ministra. Oficiální kanály zatím hovoří o tom, že si
máme počkat až do září.
Než mě někdo nařkne z toho, že celý můj projev je
pláčem nad tím, že nám chtějí sebrat dotace, vězte, že my je nechceme. Chceme
pouze srovnatelné podmínky s okolními státy. Jak má český chovatel prasat,
drůbeže či dojeného skotu vnímat skutečnost, že sousední Polsko vyplatilo
prostřednictvím dočasného krizového rámce 1,28 miliardy euro, tedy asi 30
miliard korun v kontextu tuzemské aktuální debaty o nikoliv rekordních
podporách, ale rekordních škrtech?
Nechceme dotační podpory, chceme důstojnou cenu za naši produkci. Žádné
dotace není zadarmo. Podívejte se na stohy dokladů, které je třeba doložit,
nemluvě o finanční újmě, kterou s sebou přináší šetrnější a ohleduplnější
produkce. Samozřejmě, že chceme produkovat šetrně a ohleduplně, také to
dokazují statistiky spotřeby přípravků, hnojiv, welfare zvířat a dalších.
Je ale třeba, aby to trh dokázal ocenit. Těžko chápat tlak na GMO free,
glyfosat frei, super welfare, když je vše tržně zhodnoceno pouze ve vyšší marži
obchodníka, nikoliv producenta, který nese náklady. Přitom by v mnoha
případech, ať se bavíme o mléku, drůbeži, vejcích nebo ovoci stačilo jen mírně
navýšit výkupní ceny pro dodavatele a dotační podpory by nebyly vůbec potřeba.
Pokud by řetězce neuplatňovaly nemorální obchodní přirážku, cena pro
spotřebitele by se nezvýšila. Ve finále nedotujeme zisky zemědělců, jak
tvrdí Tomáš Prouza, ale za cenu obrovské administrativní zátěže dotujeme jejich
holé přežití a umožňujeme tak obchodníkům generovat stamiliardové obraty, ze
které oficiálně přiznávají a daní 3% zisk.
Obchodní řetězce jsou koneckonců žábou na prameni, jsou jádrem pudla mnohých
problémů našeho zemědělství, včetně nucené orientace na základní polní plodiny,
které řetězcům nemusíme přímo prodávat. Pan ministr zemědělství na jejich
nemorální chování v posledních měísích správně upozorňoval, k určité nápravě
stran snížení nehorázných přirážek došlo. Dodavatelé by nicméně ocenili ještě
narovnání hřiště, co se týče férových cen a férového zacházení? Dočkáme se ho
někdy?
Kolik peněz tu nechají tuzemští zemědělci? Více než berou na unijních i
národních dotací. V roce 2021 tvořily náhrady zaměstnancům, tedy mzdy přibližně
35 miliard korun, pachtovné pak téměř 9 miliard. Obě položky se v roce 2022
navýšily. K tomu přičtěme daň z příjmu a auž dnes vysokou daň ze
zemědělských pozemků, tedy daň z nemovitosti, kterou fakticky platíme za
vlastníky a jsme jednoznačně v plusu. My v České republice daně platíme, a za
to máme na příjmové stránce konsolidačního balíčku být potrestáni? Zvýšením
odvodů, zvýšení daně z příjmu právnických osob a zvýšením daně z nemovitosti?
To nesmíme dopustit a je třeba, abychom společně, ale i s kolegy dalších
nevládních organizací udělali maximum pro to, aby k této nespravedlnosti
nedošlo. Jsou cestou další demonstrace? Možná v krajním případě. Koneckonců
kolegové ze Svazu vinařů České republiky nám ukázali, že tiché víno břehy mele
a správní lobbisté nekřičí na náměstích, ale ve správný čas jsou schopni
ovlivnit správné lidi.
A konečně se dostávám k výhledu do budoucna. Hlavních pět cílů je ke
stažení zde.
Čeká nás složitá diskuze o další reformě Společné zemědělské politiky po roce
2027. Ta pro nás samozřejmě může být ohrožením, ale také příležitostí. Musíme
chtít skutečné zjednodušení a skutečné narovnání hřiště, jinak se bude jednat o
promarněnou příležitost. K tomu, abychom něčeho dosáhli je třeba komunikovat,
trpělivě argumentovat a vysvětlovat, i když je to mnohdy Sisyfovská práce.
Winston Churchill nedlouho po začátku druhé světové války, když se situace
zdála beznadějná, řekl britskému lidu „nemůžu Vám slíbit nic jiného než krev,
dřinu, pot a slzy“. Není umění pracovat tvrdě, umění je pracovat chytře. K tomu
je třeba plně využít potenciál naší organizace a ještě více zapracovat na
koordinaci a efektivitě, a to jak horizontálně, ve spolupráci s dalšími organizacemi,
tak vertikálně ještě větším zapojením schopných lidí v okresních a krajských
komorách a v členských společenstvech. O to se budu v dalších letech
maximálně snažit.
Kolegové viceprezidenti Vám potvrdí, že jsme dělali v uplynulých třech letech
maximum pro to, aby obor, na kterém nám záleží, prosperoval. Neděláme to pro
funkce, děláme to pro to, že tomu, co prosazujeme, věříme. Obhajujeme zájmy
Vás, tedy těch, kteří nás do našich funkcí zvolili, obhajujeme také občany této
země, kteří si zaslouží kvalitní, čerstvé, lokální, bezpečné cenově dostupné
potraviny. Budu proto velmi rád, když dnes nepodpoříte svým hlasem pouze mě,
ale také moje kolegy z prezídia, kteří budou svoji funkci obhajovat. S oběma
předsedy Sněmoven, tedy s Leošem Říhou a Martinem Pýchou, jsme nastavili dobrou
komunikační linku a věřím, že v ní budeme i nadále pokračovat. To samé
samozřejmě o dalších členech Prezídia, Martinovi Ludvíkovi, Bohoušovi Beladovi,
Václavovi Hlaváčkovi a Jirkovi Milkovi. Utvořili jsme dělný tým, děkuji jim za
spolupráci a žádám Vás o jejich podporu při pozdější volbě.
I když bychom si bývali představovali mnoho věcí jinak, nesmí nás to odradit od
další práce. Otto von Bismarck kdysi řekl, že zákony jsou jako klobásy,
nepřejte si být u toho, když vznikají. My u toho naopak být musíme, jedině
tehdy, je možné do receptury zasáhnout. Nemůžeme jen plakat nad rozlitým
mlékem, hodit flintu do žita a stěžovat si, že jsme dopadli jak sedláci u
Chlumce, musíme svůj osud aktivně vytvářet a toho dosáhneme jen tím, že budeme
mluvit s těmi, kteří mají možnost nám pomoci. Tím se dostávám k důležité
události, která nás čeká přesně za rok, volby do Evropského parlamentu. Je
nadmíru důležité, aby v době všemožných zákazů, omezení a rezignace Evropy na
roli diplomatického, ekonomického a znalostního lídra světa z voleb vzešli
europoslanci, kteří budou hájit zdravý selský rozum. Jsem rád, že podobné
vidění světa, tedy silnou Evropu, která bude sloužit členským státům a občanům
a nikoliv naopak, sdílím s minimálně třemi europoslanci. S jedním z nich,
Martinem Hlaváčkem, jsem mluvil v úterý v Bruselu, dva další přijali pozvání na
náš dnešní Sněm. Jsou jimi Veronika Vrecionová jako členka Výboru pro
zemědělství a venkov a Alexandr Vondra jako člen Výboru pro životní prostředí. Tímto
jim zároveň děkuji za férovou komunikaci a spolupráci a dovolím si vyjádřit
přání, aby ve volbách v příštím roce kandidovali, a aby byli ve volbách
úspěšní. Moji podporu mají.
Já naopak budu rád, když jejich podporu bude mít Evropská občanská iniciativa,
která vyzve novou Evropskou komisi vzešlou z voleb v roce 2024 k předložení
dopadové studie Evropské zelené dohody. Neustále totiž slyšíme, že boji proti
změnám klimatu musíme podřídit všechno. Co je ale ono všechno, a kde je hranice
ekonomických a sociálních dopadů, zvlášť pokud nás nebude následovat zbytek
světa?
Poslední tři roky ukázaly, že svět je plný nejistot, dodavatelské řetězce
selhávaly, peníze ztrácely na hodnotě, ale význam zemědělství v očích
veřejnosti posílil. Kanadsko-český profesor Václav Smil upozorňuje na to, že
Evropě ujíždí v nejdůležitějších pilířích civilizace, tedy i v zemědělství,
vlak.
Je na čase, abychom se všichni, včetně politiků, začali na zemědělství dívat
jinak. V mnoha parametrech máme TOP zemědělství v Evropě. Jste schopní,
pracovití, svou práci děláte dobře a s láskou. Věřím, že přes současnou tíživou
situaci, doba uznání ještě přijde.
Na úplný závěr si dovolím ještě jednou poděkovat Vám, delegátům, tedy
členské základně, nejen za podporu a spolupráci, ale i za to, že jste vytrvali.
Když jsem připravoval materiály pro delegáty uvědomil jsem si několik věcí, za
prvé, mnohé se nám společně za poslední tři roky podařilo, i když to tak na
první pohled nevypadá, za druhé, význam členství nespočívá jen v obhajobě vlastních
zájmů, ale v boji za lepší život pro naše kolegy, zaměstnance a vůbec občany
této země a za třetí význam členství je také v přátelství, výpomoci a výměně
zkušeností, což zejména je, když se vrátím zpátky k složitosti dotačních a
obecně podnikatelských podmínek, mnohdy k nezaplacení. Já Vám děkuji za
poslední tři roky, kolegům z Prezídia a z představenstva děkuji za spolupráci a
v dalších třech letech pracujme a bojujme, ale bojujme a pracujme s využitím
zkušeností, které nám poslední tři roky přinesly. Děkuji.
Zdroj: Agrární
komora České republiky
Redakce KIS, 26.05.2023