Tak. Dlouho očekávané se stalo skutečností. Plány a představy týkající se financování a strategie evropské zemědělské politiky spatřily světlo světa.

Z mého pohledu BOHUŽEL. Nová strategie je totiž mimo jiné důkaz, že Evropa slábne a řítí se proti zdi. Alespoň tedy prozatím. Je to pro mne smutný pohled i proto, že jsem přesvědčen, že ČR jako suverénní země má být jednoznačně součástí Evropy. A o to víc to mrzí.

Sečteno a podtrženo: Evropa se stane více závislá na dovozu, utlumí důležitou zemědělskou a potravinovou produkci, zvýší byrokracii a sníží vlastní bezpečnost. Zároveň zcela opustí i to málo, čemu říkala společná zemědělská politika.

Po zveřejnění budoucí strategie zemědělské politiky si mnou ruce všichni demagogové a ideologové. Hlavně si ale mnou ruce dovozci, kterým je jedno, že do Evropy „valí“ suroviny či hotové produkty z oblastí, kde nemusí splňovat přísné evropské potažmo české standardy. Navíc za potlesku mnohých, kteří plní roli poslušných kývačů. Ale ti, kteří v sobě mají byť jen špetku národohospodářského smýšlení, souhlasit nemohou. Musí křičet a musí bít na poplach.

Argument o levnějších potravinách pro konečného spotřebitele je sice líbivý, ale zároveň mimořádně krátkozraký a vlastně falešný. Co se stane, až evropské a české zemědělství ztratí půdu pod nohama, dostane se do smyčky dovozců a zůstane závislé na importech? Ceny vyletí nahoru. Dovozci nebudou brát ohledy na obyvatele Evropy a České republiky. Naše rodiny, děti ani vnuky. A my pak budeme čelit jednoduché realitě: chceš jíst? Tak zaplať.

A ještě jedna poznámka závěrem. Tohle není o dotacích. To je jen laciné odvádění pozornosti. Podstatou celé věci je bezpečnost. Konkrétně bezpečnost potravinová. Bez ní nemůže žádná země ani kontinent obstát. Chceme-li, aby Evropa hrála důstojnou roli ve světě, musí mít pevné základy. A tím zemědělství vždy bylo a má být i nadále.

Myslím, že v této souvislosti tak nějak zapomínáme na obrovskou pravdu, která je ukryta v citátu řeckého filozofa Xenofóna: „Zemědělství je matkou a živitelkou všech ostatních povolání“. A proto vyzývám všechny odpovědné, aby se vrátili zpět. K čemu? No přece k tomu, čím se mnozí rádi „na oko“ zaklínají, protože je to „in“. K obyčejnému selskému rozumu.