Mezi zemědělci panují obavy z dohody mezi EU a zeměmi Mercosur. Na straně jedné, je nutné, aby EU našla nové obchodní příležitosti. Tento cíl zemědělci sdílí. Na straně druhé, ale tato dohoda ohrožuje evropské zemědělství.

V současnosti mezi evropskými zemědělci panují velké obavy z uzavření obchodní dohody mezi EU a zeměmi Mercosur. Na straně jedné, je pochopitelné, že s ohledem na současnou geopolitickou, bezpečnostní a ekonomickou situaci je pro nás naléhavě nutné, aby EU našla nové obchodní příležitosti a také nové surovinové zdroje. Tento cíl zemědělci chápou a sdílí. Na straně druhé, ale tato dohoda ohrožuje udržitelnost evropského zemědělství. Myslím tím ekonomickou udržitelnost. A proč?

Vidím nejméně tři záležitosti, na kterou politici nedávají uspokojivou odpověď.

1) Nevyváženost

Dohoda je nevyvážená v neprospěch evropského zemědělství a to především v komoditách jako je hovězí maso, kuřecí maso, cukr či ethanol. Dovozy z Mercosuru budou významně ovlivňovat ceny v EU, kterým ale s ohledem na náklady nemá šanci evropský zemědělec konkurovat.

2) Kumulativní efekty

Když nám politici říkají, že vyjednané množství pro bezcelní dovoz je v jednotkách procent evropské spotřeby a tudíž, že to není žádný problém, nevěřím jim. Vedle této dohody jsou tu totiž také další dohody, které již EU podepsala. Navíc se projednávají další dohody s dalšími zeměmi. Tyto dovozy se pak samozřejmě budou sčítat a působit kumulativně. Tuto obavu potvrdila i vlastní studie Evropské komise o dopadu obchodních dohod na zemědělské produkty! Například v případě kuřecího masa nebo cukru, mají významné dopady na evropské producenty již nyní dovozy z Ukrajiny. Množství vyjednaného dovozu kuřecího masa ze zemí Mercosur (Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay) je stejně velké jako je roční produkce této komodity v Dánsku, Finsku a Švédsku dohromady.

3) Dvojí standardy

Na evropské zemědělce jsou uvalovány stále další a další regulace a v rámci Green dealu jejich schvalování ještě zrychlilo. Tato dohoda ale reálně uplatňuje dvojí metr mezi tím, co je v EU zakázáno, a tím, co je tolerováno v rámci těchto dovozů. Odvětví cukrové řepy je ukázkovým příkladem. S touto dohodou bude Evropa dovážet cukr a etanol, které v žádném případě nesplňují naše výrobní normy. Např. samotná Brazílie používá 27 herbicidů a insekticidů, které jsou v Evropě zakázané. Navíc se objem v Brazílii prodaných pesticidů od roku 2000 do roku 2020 zečtyřnásobil.

V současné době se v Bruselu navíc projednávají, nebo už byly chváleny desítky regulačních iniciativ ovlivňujících zemědělství v oblasti obnovy přírody, biologické rozmanitosti, emisí, používání přípravků na ochranu rostlin, dobrých životních podmínek zvířat atd. Ty samozřejmně zvyšují náklady našim výrobcům. A také válka na Ukrajině hluboce ovlivňuje produkci potravin v EU a prohlubuje nárůst nákladů zemědělců zejména na hnojiva a energie.

Jinými slovy. Jsem pro prohlubování vzájemného obchodu. Ale neměli bychom za to platit likvidací našeho zemědělství!!!