Diskriminace farem jelenovitých pokračuje

Ministerstvo zemědělství (MZe) vyřadilo jelenovité z kategorie farmové zvěře a navrhuje individuální značení visačkami nebo čipy u všech jedinců v chovu! Jedná se o naprosto šokující byrokratické opatření, pravý opak toho, co by chovatelé od MZe čekali.

Obdrželi jsme publikaci vydanou ASZ ČR „Rodinné farmy - jistota zemědělství a venkova pro další generace“, z níž přepisuji několik myšlenek:

* zásadně zredukovat zbytečnou administrativní zátěž pro sedláky,

* zemědělské podnikání je doslova rdoušeno nespočtem nesmyslných předpisů, regulací a nařízení, což demotivuje a odrazuje i potencionální začínající zemědělce,

* zákony a úřady mají sloužit lidem a ne obráceně,

* hospodařit s respektem a zdravým selským rozumem.

Tyto požadavky jsou naprosto oprávněné a týkají se všech farmářů, nejen zdánlivě bezvýznamných chovů jelenovitých. Farmové chovy zvěře vznikly před 30 lety v reakci na zásadní změny zemědělského hospodaření, privatizaci pozemků a nárůst trvalých travních porostů. Tím došlo i k diverzifikaci chovatelských činností. Jsou zde uplatňovány jiné chovatelské postupy než u klasicky ustájených hospodářských zvířat. Hlavně jsou respektovány a využívány biologické vlastnosti jednotlivých druhů zvěře (jeleni, daňci, mufloni, divoká prasata, pštrosy, lamy aj.). Z toho se odvíjí i techniky chovu a je to tak ve všech zemích.

Prof. Luděk Bartoš, DrSc. se svým týmem ověřil zahraniční zkušenost v našich podmínkách a díky zájmu chovatelů vznikla Asociace farmových chovů jelenovitých (AFCHJ). Každý chovatelský obor musí mít svá pravidla a tak vznikl Řád chovu a vznikala legislativa. Nebyla to snadná cesta a velmi nám pomohlo členství v evropské federaci chovatelů jelenovitých (FEDFA), ale zejména vstup do Asociace soukromého zemědělství ČR.

Osobně jsem měl to štěstí (nebo smůlu), že jsem zastupoval AFCHJ také při tvorbě způsobu označování farmové zvěře. Jednání nebyla jednoduchá, ale nakonec jsme se shodli na označování ušními visačkami při opuštění farmy zvířetem. Nastal ale první šok, tento způsob byl shozen pod stůl a bylo navrženo, schváleno a podepsáno ministrem vymrazování tekutým dusíkem na obě strany těla kolouchů čtyřmi čísly ve velikosti A4! Protestovali jsme, ale marně. Vzpomínám na dva argumenty, kdy nám náměstek tehdejšího ministra sdělil, že mu vypalovali bradavici a nic se nestalo. Jeden z poslanců nám pak vítězoslavně sdělil, že vybojoval vymražení jen na jedné straně těla koloucha! Tato skandální a ostudná vyhláška musela být zrušena novou vyhláškou před vstupem naší země do EU - měli jsme v legislativě zakotveno týrání zvířat.

Nyní zažívají chovatelé jelenovitých další šok. Farmy zvěře jsou extenzivní z hlediska staveb a pracovní síly, jedná se o doplněk zemědělské činnosti nebo malé farmy fyzických osob. Neexistují chovy v rámci velkých zemědělských podniků. V současnosti je u nás na 467 farmách chováno 14 180 jelenovitých, tj. průměrně 30 ks v jednom chovu. Jak jsem uvedl, využíváme vrozené vlastnosti, neprovádíme nějaké ochočování a tak každá manipulace je nebezpečná pro zvěř i osoby. Výstavba odchytového a manipulačního zařízení je pro chovatele z ekonomického hlediska likvidační. Individuální ušní visačka je pouze byrokratické opatření, chovateli nic nepřinese. Nepozná, ke které matce kolouch patří a nezjistí ani otce, používáme skupinové připouštění, nepotřebujeme znát původ.

Pro názornost uvedu příklad z naší největší daňčí farmy. Rodinná farma Friedbergerových (umístila se mimo jiné v soutěži ASZ ČR Farma roku 2019) chová přes 600 jelenovitých, má vybudované kompletní odchytové zařízení i bourárnu. Technika chovu - k 250 danělám pouští deset chovných daňků. Oddělování jednotlivých skupin se neosvědčilo, protože daňci při vzájemných soubojích ničili oplocení, pokud jsou spolu celý rok, vytvoří si sociální hierarchii. Odchyt a třídění daňčat provádí jedenkrát ročně v zimě. K této práci potřebuje devět zkušených lidí, ti když při konečné manipulaci nahání zvěř do fixační klece, jsou „vyzbrojeni“ policejními štíty a helmami. Sdělili mi i jednu zajímavost. Protože spolupracují na výzkumné práci se zemědělskou univerzitou, označili desítky daňčat ušními visačkami a měli 30% ztrátovost. Ani na takovéto profesionální farmě individuální značení chovateli nic nepřinese, je to byrokracie. Dosavadní způsob označování, který kupodivu zůstává zachován u ostatní farmové zvěře, je vyhovující i zde. Máme dojem, že nejde o značení, ale o nějaké postranní úmysly, které jsme již zažili.

Václav Pařízek, člen výboru Asociace farmových chovů jelenovitých

Asociace soukromého zemědělství ČR toto stanovisko své členské organizace plně podporuje. Na ministerstvo zemědělství jsme proto zaslali dopis se zásadními připomínkami v této věci. Požadujeme zrušení těchto absurdních a zbytečných povinností, které demotivují zemědělce a jsou jen překážkami na cestě k potřebné pestrosti českého zemědělství.

Zdroj: www.asz.cz

          zpět...