Do českého zemědělství přiteče v příštích letech 200 miliard korun Největší zemědělské svazy se zároveň snaží vyjednat změny. Vadí jim, že menší rolníci dostanou víc peněz než dosud. Ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) ale odmítá z podpory menších ustoupit.

Příliš nechápu, proč je kolem toho takový povyk, říká ministr Nekula v rozhovoru pro HN v narážce na chystané změny v přerozdělování peněz mezi zemědělce. Zvýhodnění získají vlastníci půdy do 150 hektarů. Do českého zemědělství ale i tak půjde podle Nekuly víc peněz než v minulých letech: „Do zemědělství půjde z veřejných peněz zhruba 40 miliard korun ročně. Asi o 2,5 miliardy více než dosud.“
Ministr také popisuje, jaké změny čekají česká pole i lesy, že mu vadí pěstování kukuřice jen pro provoz bioplynových stanic a že chce snížit podporu řepky pro přimíchávání do nafty.

Agrární komora a Zemědělský svaz hrozily protesty kvůli změnám ve financování zemědělství, ale na poslední chvíli naplánované akce pozdržely. Co jste jim s premiérem Fialou slíbili?

Z jejich strany vzešel požadavek jednat s premiérem, já jim tuto schůzku domluvil za podmínky, že protesty pozdrží.

Budete u jednání, která proběhnou tento týden, i vy?

Ano, budu u nich.

S čím na ta jednání půjdete?

Tak jako dosud se jim budu snažit vysvětlit, aby změny v zemědělské politice chápali v kontextu. Plán společné zemědělské politiky má 787 stran a část zemědělců se upnula pouze k jednomu číslu, takzvané redistributivní platbě. Jsem ale rád, že proběhne setkání s premiérem. Už na začátku ledna jsem zástupcům zemědělských svazů doporučoval se s ním potkat.

Co kdyby svazy u premiéra uspěly s kritikou větší podpory malých zemědělců, vy nemáte problém pravidla upravit?

Na čem se koalice domluvila, už měnit nebudeme. Do plánu jsme zakomponovali řadu připomínek od nevládních organizací, od ministerstva životního prostředí i Evropské komise. Zároveň každá z koaličních stran má svou odbornou skupinu na zemědělství a každá měla svou představu o tom, jak by měla strategie vypadat. Takže náš postoj je náročně vyjednaný kompromis a měnit ho nechceme.

Nepovede zvýšení dotací na plochu do 150 hektarů k tomu, že spousta majitelů pozemků, kteří mají třeba až několik desítek hektarů, se stane zemědělci, nechají půdu zarůst, jednou ročně ji posečou a zinkasují na dotacích výrazně víc než dosud za to, že ji pronajímají?

Může se to stát, ale nečekám, že to bude v nějakém větším měřítku.

Systém zemědělských dotací je složitý, zkusím jednoduchou otázku. Půjde do českého zemědělství víc, nebo méně peněz než dosud?

Bude to víc peněz.

A to i přes odchod Velké Británie z EU, kvůli kterému unijní rozpočet zchudl?

Do českého zemědělství přijde méně evropských peněz, ale víc peněz bude ze státního rozpočtu. V nadcházejícím období 2023-2027 přijde z EU zhruba 140 miliard korun, přesná suma bude záležet na kurzu koruny k euru. Z českého rozpočtu to bude 60 miliard. Takže dohromady přiteče do českého zemědělství 200 miliard korun za zmíněné období.

Netlačí ale ministr financí Stanjura na snížení objemu peněz ze státního rozpočtu?

Na navýšení českých peněz do zemědělství je koaliční shoda a kladl jsem na to velký důraz. Chtěl jsem, aby na to dal palec i premiér. My jsme s ministerstvem financí řešili rozpočet mého resortu, našli jsme dílčí úspory, ale dotací se to nedotkne.

Příští roky tedy půjde do zemědělství peněz víc. Kolik to ale bude letos?

O rozpočtu s konkrétními částkami budeme informovat až po projednání vládou. Mohu však uvést, že s dosavadním jednáním o rozpočtu jsem spokojený. Úspory se nedotknou zemědělských národních dotací, a ty tedy v letošním roce budou v plné výši pět miliard korun. A zároveň by z Evropské unie mělo přitéct o něco víc dotací než loni. Proto taky příliš nechápu, proč je kolem redistributivní platby takový povyk, a slyšíme i to, že to zničí české zemědělství. Podle mě je to přehnané, protože do zemědělství půjde z veřejných peněz zhruba 40 miliard korun ročně. Asi o 2,5 miliardy víc než dosud. A redistributivní platba dělá 2,6 miliardy. My tím chceme trochu snížit handicap malých oproti velkým. Ti mají lepší vyjednávací prostor, když například nakupují techniku či hnojiva, ale také mají aparát a prostředky třeba na zpracování žádostí o dotace na různé projekty. Přirovnal bych to k malé obci a velkému městu. To taky bude vždy ve výhodě oproti vesnici. Já agrárním svazům říkám, ať neblbnou. Pořád opakují, do jaké katastrofy se české zemědělství řítí, ale loni bylo zemědělské odvětví v zisku 21 miliard korun, o rok dřív 19 miliard. Před vstupem do EU byl přitom agrosektor kolem nuly nebo ve ztrátě. Pracoval jsem ve finančním sektoru, byl jsem risk manažer a viděl jsem skutečná data zemědělských podniků.

Co se musí v českém zemědělství změnit v následujících letech?

Místo tlaku na co největší výnos půjde o udržitelnost a šetrnost ke krajině. Budou se výrazně víc používat technologie takzvaného precizního zemědělství. Musíme omezit erozi půdy. Musíme zmenšit plochy oseté jen jednou plodinou. Už za minulého ministra se podařilo prosadit snížení rozlohy jednoho pole na 30 hektarů. Taky kolem toho padala kritika, že to velmi poškodí české zemědělství. A podle čísel za celý sektor se tak nestalo.

Budete tedy ještě snižovat maximální možnou velikost jednoho pole?

Ano, u takzvaně silně ohrožených ploch erozí to omezíme na 10 hektarů.

Kolik je v Česku silně ohrožených ploch?

Těch silně ohrožených je asi pět procent. Ale nějakým způsobem ohrožených může být až polovina. Na silně ohrožených budou muset zemědělci povinně zmenšit pole, na těch ostatních ale budou moci dobrovolně přistoupit ke zmenšení a za to dostanou peníze navíc. S erozí půdy musíme bojovat, protože přibývá obcí, které po bouřkách zažily bleskové povodně z polí. Chci, aby se víc používalo pásové střídání plodin, kdy se v kopcích po vrstevnici střídají plodiny, a tak se erozi zabrání.

Zemědělské plochy v Evropě ubývá, lidí přibývá a potravin spotřebováváme čím dál víc. Vzniká tlak na to, aby se na jeden hektar vypěstovalo víc úrody. Jak to jde dohromady se šetrností a používáním spíš přírodních než umělých hnojiv?

Evropa má nyní nadprodukci potravin. A i když ambice je mít do budoucna až 25 procent zemědělství v ekologickém režimu, tak by to nedostatek potravin nemělo způsobit. Technologie se vyvíjejí a lepší analýza půdy a podobné věci umožňují zvyšovat výnos, aniž by se přidávala chemie. Zároveň bych chtěl poukázat ještě na jednu věc - kolik ploch orné půdy slouží k vypěstování kukuřice, se kterou krmíme bioplynové stanice. Ekonomicky to zemědělcům může dávat smysl. Z pohledu produkce potravin pro obyvatelstvo to je ale velká rezerva.

Hodláte tedy omezit pěstování plodin pro biopaliva a výrobu energií?

Chceme snížit podíl z řepky, která se přimíchává do nafty. Zvažujeme ale posílit výrobu etanolu z cukrové řepy. Konkrétní řešení však není záležitostí jednoho nebo dvou měsíců. Volební období je čtyřleté a během něho plán připravíme, určitě to není na rychlé rozhodnutí od stolu.

Jeden z problémů, které zaznívají k českému zemědělství, je, že na většině půdy hospodaří někdo jiný, než kdo ji vlastní. Jak se na to díváte vy?

U samostatně hospodařících rolníků je podíl vlastní a propachtované půdy asi 50 : 50. U zemědělských podniků jako právnických osob je to asi 20 : 80. Ale na neoficiálních jednáních někdy zaslechnu, že půdu firmě pronajímají její podílníci a ten poměr se ve skutečnosti taky blíží 50 : 50.

Kam byste chtěl české zemědělství i podobu krajiny posunout? Může to být i příklad země, která by nám mohla sloužit jako vzor.

Chtěl bych v rámci Česka dosáhnout něčeho podobného jako u nás v obci, kde hospodaří větší zemědělský podnik, který má přes dva tisíce hektarů. Dokázali jsme se domluvit, že velké lány se rozdělí, vyjmuli jsme z pachtovní smlouvy rozorané cesty a obnovili je, vysadili stromořadí. A když jsem se tam byl nedávno projít, tak se přede mnou zvedala mračna modrásků. Vrátit se k pestrosti druhé poloviny třicátých let je asi těžké. Ale učinit ji průchodnější, krásnější by určitě mělo být naším cílem. Když to jde v jednom katastru, tak se to může podařit v celé republice. Doporučuji k přečtení francouzskou novelu Muž, který sázel stromy, která je pro mě velkou inspirací.

Využijeme zmínku o sázení stromů a přejdeme k tématu lesů. V programovém prohlášení vlády stojí, že pro vás lesy nejsou v první řadě továrna na dřevo. Chcete upřednostňovat přírodní funkce lesa, jeho přirozenou obnovu ze semen už vzrostlých stromů a omezit těžbu pomocí rozsáhlých mýtin. Jak toho chcete konkrétně dosáhnout? Zatím se přirozeně obnoví kolem 16 procent lesa, zbytek připadá na umělé sázení.

Dvě třetiny loni vysázených stromů už byly listnaté, jehličnanů byla jen třetina a nebyl to jen smrk, ale i borovice nebo jedle. Smrk dostal nálepku jako řepka na poli. Ale i ta je dobrá olejnina, když se to s ní nepřehání, a i smrk je dobrá dřevina, ale jen na místech, kam patří. Tedy od určitých výšek nahoru. Chceme kombinaci takzvaně komerčního lesnictví s tím přírodním.

Jsme největším vývozcem surového dřeva v unii, zbavujeme se však cenné suroviny bez jakékoliv přidané hodnoty. V Česku chybí pily nebo mají malou kapacitu. Vláda přitom zmiňuje vypracování surovinové politiky pro dřevo, chcete podpořit jeho zpracování a využívání. Jak konkrétně?

Začali jsme s menšími aukcemi dřeva, aby se k němu dostaly i menší pily. Ty měly paradox Řepka ně potíž české dřevo získat. Kamiony, které převáží klády do Rakouska, jsou chronický problém už z dob socialismu a přetrvává to dosud. Pro změnu máme dvě možnosti. Buď tam může napřít víc pozornosti ministr průmyslu a obchodu Sikela, protože to je v jeho gesci, anebo je možno obor převést do naší pravomoci.

Takže byste poté přišli pro menší pily s nějakou podporu? Daňovou, dotační?

Přesně tak. Podobně to děláme i u potravinářů, které dokážeme také motivovat a řídit přes dotační programy. Chceme určitě více dřeva zpracovávat u nás, aby přidaná hodnota zůstávala tady.

V programovém prohlášení je kromě vzniku Národního parku Křivoklátsko i vyhlášení šestého Národního parku Soutok, který by měl chránit lužní lesy na soutoku Moravy a Dyje. Lesy ČR však dosud bránily i vyhlášení Národní přírodní rezervace Lanžhotské pralesy. Změní se to teďa budete k postoji vůči Soutoku přihlížet i při výběru nového ředitele Lesů ČR?

Předpokládám, že všechny resortní organizace budou naplňovat programové prohlášení vlády. A s ministryní životního prostředí Annou Hubáčkovou máme v uvozovkách domácí úkol více spolupracovat a snažit se překlenout zbytečné příkopy mezi zemědělci či lesníky a ochranou životního prostředí. Je třeba změnit uvažování, krajinu opravdu nelze donekonečna jen vytěžovat.

V programu také píšete, že už nebudete plánovat jiné přehrady než za účelem zásobování pitnou vodou. Rozpracovaných, připravovaných staveb přehrad je v Česku šest. Nové Heřminovy, Skalička, Vlachovice, Kryry, Senomaty a Šanov na Rakovnicku. S nimi počítáte, nebo hodláte některou z nich zastavit?

Počítáme. Jediná změna bude u Skaličky, kde místní starostové regulérní přehradu nechtějí, takže to bude jen poldr (suchá ochranná nádrž - pozn. red), který dokáže zadržet přívalovou vodu. Existuje i obava, že by naplnění přehrady mohlo ovlivnit prameny pro blízké lázně v Teplicích nad Bečvou. Ale hráz tam bude, takže bude možné stavbu někdy v budoucnosti jako přehradu naplnit. Tedy pokud by studie prokázaly, že přehrada by na prameny vliv neměla. Nyní ale poldr vznikne jen z bezpečnostních důvodů pro ochranu majetku obyvatel před případnou velkou vodou.

Ve vládním programu chybí otázka kvality pitné vody a znečištění podzemních i povrchových vod. U pitné vody už HN přinesly informaci, že ji nepijeme tak čistou, jak se psávalo. Máme velmi mírnou normu pro vedlejší produkty dezinfekce, tedy chlorace na úpravnách vod, což jsou karcinogenní látky. Problémy jsou i s pesticidy, mikroplasty či zbytky léčiv. Máte nějaký plán co s tím?

Že to není v programu napsáno, neznamená, že se tím nezabýváme. Měli jsme v lednu na vládě, že resorty životního prostředí, zemědělství a zdravotnictví musí sladit postoje ohledně sledování koronaviru v odpadních vodách. Stejně tak ale sledujeme antibiotika, hormonální látky, modernizují se čističky odpadních vod, abychom eliminovali fosfor z pracích prostředků. Budeme tlačit i na propojování vodárenských soustav, vodovodů, což může díky míchání také leckde přispět k lepší kvalitě vody. Navíc tlačíme zemědělce víc a víc do režimu ekologického zemědělství, což v delším horizontu také přinese čistší vodu. Užívání průmyslových hnojiv i pesticidů se pomalu snižuje, méně chemie na polích bude znamenat méně chemie v podzemních vodách.


ZDENĚK NEKULA (52) Vystudoval Provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, v letech 1992 až 2000 vedl oddělení marketingu v České spořitelně, poté až do roku 2015 působil v Erste Leasing jako vedoucí risk managementu. V roce 2007 byl zvolen starostou Těšetic na Znojemsku, ve funkci skončil v minulém roce. Od roku 2015 až do roku 2018 byl předsedou představenstva státního Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF). Je ženatý, má čtyři děti. K jeho zálibám patří včelaření, je členem Českého svazu včelařů.