Není jen pěkná. Sbírka ukazuje i vývoj v zemědělství

Na vývojové řady zemědělských strojů se při jejich sbírání zaměřil Jan Coufal z Krčmaně. Když připočte věci využívané v domácnostech a hospodářství na vsi, dojde zhruba k tisícovce kusů. Nyní už se dá mluvit o exponátech, v polovině srpna s dalšími nadšenci zprovoznil Muzeum zemědělské techniky Velký Újezd.

Jan Coufal je původem zemědělec, takže ke svému koníčku měl blízko už předtím. Více než současná technika ho ale oslovily stroje, se kterými už se na polích nebo ve stodolách běžně potkat nejde. Začal se o ně zajímat s takovou vášní, že po deseti letech, kdy dával sbírku dohromady, má problém sehnat přírůstky, které by neměl.

Poslední tři roky mu pomáhá bývalý spolužák Milan Naswettr, který muzeum finančně podporuje a je zároveň majitelem objektu ve Velkým Újezdu, kam bylo možné stroje přestěhovat. „Dali jsme do provozu nové prostory na půdě kravína, takže už to můžeme ukazovat i během roku. Ne úplně pro veřejnost, ale na objednání. Můžeme to nabídnout třeba školám, výletům a podobně. Zprovoznili jsme asi kolem tisíce exponátů. Je to zhruba osmdesát procent všeho, co máme. Zbytek jsou většinou větší stroje, mlátičky a podobně, které čekají na renovaci,“ řekl Jan Coufal.
 
Návštěvníci mají možnost vidět, jak se během let „mašiny“ vyvíjely. Autor sbírky proto sjezdil nejrůznější místa. „U strojů se snažím udělat vývojové řady. To znamená od dřevěného háku po dokonalý pluh obracák, musím sbírat z celé republiky. Není to tak, že k nám pak někdo přijde a řekne si, že jsou to pěkné věci, ale mladým, kteří dnes už o ničem nemají páru, to dá určitý poznatek,“ vysvětluje sběratel smysl svého snažení.

Asi nejstarší v muzeu je celodřevěný fukar na čištěný obilí pocházející zřejmě z roku 1860 a čistička peří z podobného období. Některé nářadí je možná starší, ale nelze to doložit. Od poloviny 19. století sleduje sbírka období přibližně do roku 1940. „Pak začala velkoprůmyslová výroba. Samozřejmě některé exponáty máme i z doby potom, ale je to hodně silná čára. Prostorově bychom to navíc nezvládli. Předtím jsme ani prostory neměli pro prohlídky určené. Teď lze kdykoliv domluvit čas a kohokoli provést,“ dodal Coufal.

Návštěvníci uvidí i připomínku předmětů používaných u řemesel, která se týkala života na vesnici. Tedy náčiní tesařů, kovářů, ševců, tkalců, řezníků nebo mlékářů. Muzeum ukazuje i soubor starých hraček pro děti.

Vstupné je symbolických dvacet korun, většinu peněz dávají do muzea sběratelé ze svého. Sponzoři se podle sběratelů s podporou zatím příliš nehlásí. To ale muzeu nebrání vyjet občas i mimo muzeum. Naloží vybrané stroje a jedou například k farářovi do Dubu nad Moravou nebo na Dožínky Olomouckého kraje.


Ondřej Zuntych, Hanácké noviny


Redakce KIS, 01.09.2017

          zpět...